Popis rodu

• Starý český vladycký rod, jehož stopy můžeme vysledovat do 14. st., se v 15. století rozdělil na hasištejnskou a popelovskou větev. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic obdržel jako první z rodu knížecí titul (1624). Byl i prvním nositelem Řádu zlatého rouna, který pak získalo ještě šestnáct dalších členů rodu. Lobkovicové byli oporou panovníků a až na výjimky také oporou katolické církve. Zasloužili se beze sporu o upevnění vlády Habsburků v Českém království a ti se jim odměňovali úřady, majetkem, tituly a vyznamenáními. Za stavovského odboje v roce 1547 i za stavovského povstání v roce 1618 stáli v rozporu s většinou českých stavů na opačné straně. V průběhu dalších staletí však byli nejenom vzdělanci, vojáky, diplomaty či duchovními, ale především českými vlastenci, kteří odmítli za 2. světové války kolaborovat a spolupracovali s exilovou vládou. Po válce zůstali někteří v Čechách, jiní emigrovali.

Poznámka

• r. 1479 - Lobkovicové byli přijati do panského stavu
• do r. 1919 - rod se psal ve tvaru německém - Lobkovitz
• Celkem 16 členů rodu získalo řád Zlatého rouna.
• Rodové heslo: "Popel jsem a popel budu". Odkazuje k jedné větvi slavného rodu, která však od 17. st. přestala toto jméno používat.