Životopis

• Český šlechtic, válečník, husitský vojevůdce a politik. V lidové tradici nejvýznamnější osobnost husitské revoluce. Pocházel ze zemanské rodiny v jihočeském Trocnově, byl dvakrát ženat. Kolem roku 1400 definitivně opouští Trocnov. Poté vystupuje jako odbojník proti jihočeským královským městům a feudálům, stíhán. V červenci 1409 král Václav IV. jeho činy amnestoval. V roce 1412 vstoupil do služby na pražském královském dvoře. V roce 1416 je doložena jeho slepota na jedno oko. Dne 30. 7. 1419 se podílel na novoměstské defenestraci, brzy nato odešel s dalšími radikálně smýšlejícími husity do Plzně. V březnu 1420 ji byl donucen opustit a při přesunu do nově založeného Tábora porazil 25. 3. katolické oddíly u Sudoměře. Táborská strana ho zvolila jedním ze čtyř hejtmanů a v této funkci slavil další vojenské úspěchy. V roce 1420 se zasloužil o úspěšnou obranu Prahy v bitvě na Vítkově proti první křížové výpravě. V červnu 1421 byl zvolen na sněmu v Čáslavi do dvacetičlenné zemské vlády. Při dobývání hradu Rábí v roce 1421 utrpěl těžké zranění oka a oslepl úplně. V letech 1421 - 22 se účastnil vojenských operací v prostoru mezi Kolínem, Kutnou Horou a Německým (Havlíčkovým) Brodem proti druhé křížové výpravě, donutil Zikmunda Lucemburského opustit Čechy. V té době byl pasován na rytíře. Na přelomu let 1422 - 23 se názorově rozešel s tábory, odešel do východních Čech, kde založil vlastní husitský svaz se stálým polním vojskem. Ve východočeském prostoru bojoval proti Čeňkovi z Vartenberka, jehož porazil v r. 1423 u Hořic a v létě téhož roku se zmocnil Hradce Králové. Pokus umírněné husitské šlechty a Pražanů porazit Žižku skončil nezdarem, ale na podzim 1423 vedl k ustavení kališnicko-katolické aliance, namířené proti Žižkovi. V první pol. roku 1424 získal Žižka na svou stranu část táborských spojenců, města Klatovy, Žatec i Louny a alianci porazil v červnu 1424 u Malešova. Ovládl Kutnou Horu, Kouřim, Český Brod, Nymburk a pomýšlel na dobytí Prahy. S jejími představiteli se však v září 1424 usmířil, na Špitálském poli uzavřel mír, který znamenal jeho vrchol moci a vlivu v Čechách. Zemřel během vojenského tažení u Přibyslavi (jako vojevůdce nebyl nikdy poražen). V oblasti vojenství byl spolutvůrcem taktické variabilnosti husitských oddílů, brilantního používání válečných vozů, širokého nasazení palných zbraní, především v poli, pevného řádu ve spolupráci jednotlivých druhů vojsk, permanentní operační aktivity, disciplíny bojovníků a společného výcviku.